Červen 2011

On(a)

21. června 2011 v 13:46 Myšlenky ve verších

Byla jednou mladá slečna,
chlapec jí do života vlez',
ona za to byla vděčná,
s modrým z nebe pro ni slez'.

Jednoho dne byli spolu,
opravdu se měli rádi,
on jí ale náhle řekl:
"Smíme být jen kamarádi."

Dívka je teď velmi smutná,
neví co má dělat, trpí,
pro ostatní nedostupná,
ten stesk její srdce drtí.

Kdo dá radu? Snad pomůže,
myšlenka jí bloudí hlavou,
je snad lepší žít bez muže,
když si kolem stesky plavou?

Tak tu stále jenom sedí,
co má dále dělat neví,
snaží se být v pohodě,
nechat život náhodě.

Tak lehké to ale není,
srdce jenom smutkem pění,
nechce být jen o samotě,
stále sama, jak kůl v plotě.

Po tváři dívce slza stéká,
ta samota ji ničí,
chce jen úsměv od člověka,
který není ničí.

Není, ale mohl by být,
pokud by se podíval,
podíval jen kolem sebe,
a zjistil, co přehlídal..

Že je jedna osoba,
která ho má v srdci svém,
nemůže ho dostat ven
je to těžké pro oba.

Co bude dál? Nikdo neví.
nejspíš budou třeba slova,
slova řknuta zas a znova,
pak se třeba rozední.

Hvězdné srdce

21. června 2011 v 0:20 Věřím a rýmuji...
Mezi hvězdami ukryto je srdce..
Málokdo ví, že je tu pro všechny,
pro všechny ty, kteří váhají,
pro všechny, kteří se zdráhají..

Jednou jej najde každý
a bude rád,
že má zas pro co žít,
má pro koho bojovat,
a koho milovat..

Duše (s) duší

21. června 2011 v 0:14 Myšlenky ve verších
Opuštěná - uprostřed davu
jsem na dně - mezi problémama plavu
jsem spící - ačkoliv vnímám až moc citu
jsem živá - žiji už jen z pocitu

..že duše se najde,
která s tou mou zajde
tou dlouhou cestou
před bránu nebeskou

Ta cesta není lehká
vždyť duše je příliš křehká
ale když je duše s duší,
přátelství se neporuší
spolu dojdou - jak se sluší..

Jedna veselejší..

21. června 2011 v 0:01 Myšlenky ve verších
Jednou takhle v lese,
pejsek kost si nese,
jde ji někam zahrabat,
poněvadž teď nemá hlad.

Kde má hrabat neví sám,
poradí mu lesní pán?
Lesní pán má jméno jelen,
třeba ještě nebyl střelen.

Tak psík hledá jelena,
jde přes spousty kup sena,
pak jelena našel
a dostal z toho kašel

Tak mu jelen radu dal,
uvař průduškový čaj,
toho čaje se pak napij,
prášek proti kašli zapij.

Tak psík vypil hodně čaje,
s kostičkou si stále hraje,
už ji nechce zahrabat,
bude si s ní ještě hrát.

Pak kost nechá někde venku,
přitom náhle potká fenku,
s fenkou dá si jednu sklenku
a spořádaj tu kost zvenku.

špatná slova

20. června 2011 v 23:53 Myšlenky ve verších
Někde v nás duše touží zastavit slova
znějící zas a znova
uvnitř v těle - jsou to slova nepřítele
(či přítele?)..

Ta slova
nejdou vzít zpět znova
teď nás to mrzí
byli jsme moc drzí

Snad příště
budeme přemýšlet o tom,
co dále má se stát.
Snad příště
uvidíme, že zlejch slov
máme se jednou provždy vzdát.

Tak promiň..

Kouzlo skříťat

20. června 2011 v 23:39 Probuzená fantazie
Povím Ti příběh o jednom skřítkovi, který se jmenoval… I když... Už ani nevím, jak se jmenoval. Důležitější je to, co dělal. Ale nebudu předbíhat, řekneme si to všechno pěkně od začátku.
Bylo, nebylo, za třemi lesy, pěti jezery a několika potůčky stála jedna malinkatá vesnička. Ona ta vesnička nebyla ani na mapě, jak byla maličká. V té vesničce, jak už to v některých pohádkách bývá, nežili obyčejní lidé. Vlastně to vůbec nebyli lidé, žili tam skřítci, kteří byli člověku hodně podobní jak vzhledem, tak i povahově.
Kdysi, to ještě bylo normální, že lítali světem princové na létajících koních, byla v této vesničce spousta života a také spousta skřítků. Tito skřítkové byli kouzelní. Svými kouzly pomáhali všem hodným lidem, kteří měli nějaké potíže, nebo je rozveselovali, když byli smutní. Nebo si s nimi jenom tak přátelsky povídali. Ve vzájemném přátelství žili skřítci a lidé několik století, než se v jejich blízkosti objevil zlý čaroděj Škodoškleb. Nikdo neví, odkud přišel, ale ihned si podmanil všechny skřítky, začal jim poroučet co mají dělat, a dokonce jim úplně zakázal stýkat se jakýmikoli lidmi.
Tohle skřítky a samozřejmě i lidi ničilo. Když byl nějaký člověk smutný nebo zklamaný životem, nikdo, žádný dobrý skřítek mu nepřišel napomoc. Skřítkové viděli, jak lidé, a mezi nimi mnohdy i jejich dobří přátelé, trpí. Věděli však, že s tím nemohou nic dělat. Nakonec to dospělo tak daleko, že všichni skřítci přišli o svou kouzelnou moc. Čaroděj Škodoškleb se cítil spokojený sám se sebou a odešel páchat zlo někam jinam. Byl však jeden skřítek, kterému přes všechno to zlo jeho kouzelná moc zůstala. Ano, je to právě ten skřítek, o kterém jsem mluvila na začátku naší pohádky. On jediný, i když už všechno vypadalo černě, neztrácel naději a věřil v lepší zítřky, věřil, že přece musí vysvitnout slunce, že přece musí být zase lépe. A právě tato naděje v něm udržela poslední střípky kouzelné moci.
Téměř hned po odchodu zlého čaroděje se skřítek rozhodl, že se pokusí vrátit ostatním skřítkům radost do života, aby i oni mohli znovu nabýt své kouzelné moci. Nevěděl však, že skřítkové jsou už natolik utrápení, že už jim nic a nikdo nemůže pomoci.
Jednoho dne se náš skřítek probudil do nového dne s elánem a novou chutí pomoct všem skřítkům navracet radost do života. Vykoukl ven ze svého domečku, ale… Nikde nikdo! Prohledal celou malou vesničku, ale opravdu nikoho nenašel. Jen na náměstíčku ležel malý papírek se vzkazem. Skřítek jej zvedl a četl: "Milý, malý příteli, děkujeme Ti za všechno, co ses pro nás snažil udělat. My jsme to bohužel nezvládli, a tak zůstalo všechno na Tobě! Musíš se nějakým způsobem dostat k lidem a navrátit jim radost, lásku, prostě smysl života! Tohle všechno jim čaroděj vzal a Ty jediný jim to můžeš zase vrátit zpátky! Ty to dokážeš!". Když skřítek vzkaz dočetl, uvědomil si, že mu po tváři stéká slza. Už věděl, kde jsou všichni ti skřítci! On totiž když se takový skřítek strašně dlouho trápí a nemá naději, tak se najednou promění v obláček a rozplyne se na obloze. Náš skřítek si vzpomněl na všechny své přátele, rodinu… A řekl si: "Dokážu to, vrátím lidem štěstí!". A jak řekl, tak taky udělal.
Sbalil si svůj malinkatý batůžek a vydal se hledat ty smutné lidi, kteří potřebují jeho pomoc. Putoval velice dlouho, až došel na pokraj jedné lidské vesnice a řekl si, že se tam trošku porozhlídne. Nemusel ani dojít za roh druhé ulice, aby mu bylo jasné, že je to všechno pravda… Lidé bez jakéhokoli cíle bloumali ulicemi, občas si broukali nějaké pochmurné melodie, ale to bylo všechno. Skřítek nevěděl, co si počít. Dlouho, dlouho přemýšlel, jak by mohl pomoci, ale nemohl na nic přijít. Jedné hluboké noci ležel na louce, nemohl spát a tak koukal na hvězdy. Už začínal propadat beznaději, že nepřijde na žádnou pomoc pro ty nebohé lidi, když v tom jakoby na něj jedna hvězda mrkla. Skřítek se překvapením posadil, a protože si nebyl doopravdy jistý tím co viděl, tak si promnul oči. A ta hvězda na něj mrkla znovu, a zašeptala: "Nejmocnější kouzlo, nezapomeň na to nejmocnější kouzlo!".
Skřítek chvíli přemýšlel, co tím hvězda chtěla říci, a najednou mu to došlo! Existuje totiž jedno všemocné kouzlo, které je schopné pomoci všem lidem. Kouzlo, které jim vrátí radost do života. Není to ale tak jednoduché. Ve starých magických knihách bylo napsáno, že toto kouzlo může použít jen ten skřítek, který se pro svou pomoc byl schopný obětovat. A náš skřítek si řekl: "Jsem poslední, kdo těm chudáčkům může pomoct. Musím to udělat!". Tak se dal do velkého čarování.
Ráno se probudil na té samé louce, kde předchozího večera pod hvězdami usnul. Začal mít pochybnosti, jestli to kouzlo vůbec funguje. Vždyť skřítek byl pořád tady… Už se zvedal, a chtěl smutně odejít, když se najednou začal vznášet. Kdybyste se na něj dívali, všimli byste si, jak se skřítek mění v krásný růžový obláček a pluje směrem k vesnici, mezi lidi. Lidé začali vycházet ze svých domovů a zasněně se koukali na ten obláček. V tom se všude v ulicích objevila krásná oslňující záře, jako když za hory zapadá slunce a tvoří se červánky. Zároveň se září se začal obláček rozdělovat a přibližovat se k lidem, až do nich nakonec vstoupil úplně. Lidé hned jako by ožili. Začali si spolu povídat o všem možném i nemožném. Smutnější lidé si popovídali a svěřili se těm veselým, a hned jim bylo lépe a do smíchu.
A tohle všechno díky tomu malinkému hodnému skřítkovi, který se obětoval velkému kouzlu, aby zachránil všechnu tu radost. To kouzlo bylo dvojího jména. Přátelství a Láska.